Olomouc a Opole ukazují, že hranice nemusí rozdělovat, ale spojovat

Olomoucká a Opolská aglomerace posouvají svou dlouhodobou přeshraniční spolupráci na novou úroveň. V rámci projektu Strategický rozvoj spolupráce aglomerací Olomouc a Opole, podpořeného z programu Interreg Česko–Polsko, nevzniká pouze další jednorázová aktivita. Cílem je něco ambicióznějšího: vytvořit pevnější základ pro to, aby města, kraje, univerzity, inovační centra, zaměstnavatelé, kulturní instituce i další partneři dokázali přes hranice spolupracovat systematicky, dlouhodobě a s konkrétním dopadem na rozvoj celého území.

O tom, proč je projekt důležitý, v čem se mohou české a polské aglomerace inspirovat a proč může být Olomoucká aglomerace v tomto směru příkladem pro ostatní, mluví manažer projektu Petr Kladivo.

Projekt je nyní zhruba ve druhé polovině realizace. V jaké fázi se aktuálně nachází?

Projekt se v letošním roce realizačně posunul do své druhé poloviny, čemuž odpovídá i množství uskutečněných aktivit. Máme za sebou pracovní jednání, semináře a sdílení zkušeností mezi partnery z české i polské strany. Zatím vše nasvědčuje tomu, že projekt směřuje k úspěšnému závěru.

Důležitým momentem bude závěrečná konference, která by měla proběhnout v prvním čtvrtletí příštího roku. Právě tam se symbolicky propojí to nejdůležitější, co projekt přináší: zkušenosti, kontakty, metodická doporučení i konkrétní představa, jak může přeshraniční spolupráce aglomerací fungovat dlouhodobě.

Často se mluví o metropolitní spolupráci. Co si pod tím má běžný čtenář představit?

Nejde o abstraktní pojem. Metropolitní nebo aglomerační spolupráce znamená, že rozvoj města nekončí na jeho administrativní hranici. Lidé dojíždějí za prací, do škol, za službami, za kulturou nebo sportem. Dopravní problémy, dostupnost bydlení, kvalita veřejného prostoru, energetika, životní prostředí nebo stárnutí populace se také neřídí podle hranic jedné obce.

A právě proto je potřeba, aby spolu klíčoví aktéři v území dokázali mluvit, plánovat a připravovat společná řešení. V našem případě nejde jen o Olomouc a Opole jako partnerská města, ale o širší funkční území obou aglomerací.

Na které oblasti spolupráce se projekt nejvíce zaměřuje?

Projekt má strategičtější charakter, než aby se omezil pouze na jednu oblast, například dopravu nebo cestovní ruch. Jeho hlavní smysl je nastavit principy spolupráce tak, aby se na nich dala dlouhodobě stavět konkrétní témata.

Inspirujeme se mimo jiné polskou zkušeností. Polské metropolitní oblasti a aglomerace jsou v procesu institucionalizace aglomerační spolupráce dál. Aglomerační svazky nebo partnerství měst tam běžně disponují právní subjektivitou, partneři se podílejí na financování společných aktivit a společně rozhodují o klíčových projektech. To je velmi cenná zkušenost i pro české prostředí.

Jedním z důležitých cílů projektu je proto vytvoření metodického materiálu, který pomůže standardizovat přeshraniční spolupráci aglomerací a funkčních městských regionů. Ambicí je vytvořit síť partnerů, která bude schopná řešit témata jako mobilita, energetika, kyberbezpečnost, věda a výzkum, inovace, kultura, sport nebo cestovní ruch.

Zmínil jste inspiraci polským modelem. Co konkrétně může být přínosem pro Olomouckou aglomeraci?

Velmi důležité je, že se v Olomoucké aglomeraci podařilo vytvořit první pilotní platformu, která se blíží modelu aglomeračního svazku. Je to první takový krok v České republice a jsme rádi, že vzniká právě zde.

Díky tomu se můžeme s partnerskou Opolskou aglomerací dostat na podobnější úroveň z hlediska nastavení spolupráce. A to otevírá další možnosti. Nejde jen o formální partnerství na papíře, ale o praktický rámec, ve kterém se mohou potkávat města, instituce, univerzity, podnikatelské subjekty, kulturní organizace nebo další aktéři a společně hledat řešení pro rozvoj území.

Pokud se tento model osvědčí, může být inspirací také pro další metropolitní oblasti a aglomerace v České republice.

Jedním z cílů projektu je také rozvoj partnerských měst. Jakou roli v tom hrají moderní technologie?

Moderní technologie jsou důležitou součástí sdílení dobré praxe. Nejde ale jen o Olomouc a Opole. Do projektu jsou přímo zapojeni také další partneři, například Liberec, Pardubice, Ostrava, Jelenia Góra, Wałbrzych nebo Bielsko-Biała.

Sdílíme přístupy k rozvoji měst a aglomerací v různých oblastech. Důležitou roli hraje digitalizace, kybernetická bezpečnost nebo využívání umělé inteligence. Zkušenosti si předávají instituce veřejné správy, úřady, vysoké školy, vědecko-technologické parky, sportovní oddíly, kulturní instituce i další subjekty z partnerských aglomerací.

Právě v tom je síla projektu. Nevytváří izolovanou spolupráci několika úředníků, ale propojuje celé prostředí institucí, které mohou z dobré praxe těžit dlouhodobě.

Na webu projektu se uvádí, že české a polské aglomerace řeší podobné problémy. V čem jsou si Olomouc a Opole nejbližší?

Olomoucká a Opolská aglomerace jsou velmi dobrým příkladem podobnosti. Jde o srovnatelně velká území co do rozlohy i počtu obyvatel. Podobná jsou si i jejich hlavní města. Spojuje je historická a kulturní blízkost i podobné vývojové rysy od poloviny 20. století.

Velkým společným tématem je doprava. Obě města jsou významnými centry každodenní pracovní migrace. Řeší parkování, dopravní špičky, vysokou míru automobilizace i potřebu podporovat udržitelné formy dopravy. To jsou problémy, které zná prakticky každé rostoucí městské území.

Zajímavá je i topografická podobnost. Přirozenou osou Olomoucké aglomerace je řeka Morava, zatímco v případě Opolské aglomerace je to Odra. Téma vody má proto velký potenciál pro spolupráci, ať už jde o využití řeky v územním rozvoji, zadržování vody v krajině nebo ochranu před povodněmi.

Vedle toho nás spojují i aktuální výzvy jako odolnost území, energetická soběstačnost, ochrana a bezpečnost, depopulační procesy nebo stárnutí populace.

Znamená to, že podobnost obou aglomerací je výhodou?

Určitě ano. Olomouc i Opole jsou stolicemi svých krajů a v obou městech sídlí podobné typy institucí. Najdeme zde univerzity, sportovní oddíly, kulturní organizace nebo biskupství. To vytváří velmi dobré podmínky pro vznik spolupracující sítě.

Když mají dvě aglomerace podobné výzvy a zároveň podobnou institucionální strukturu, mohou si navzájem předávat zkušenosti velmi prakticky. Nejde o kopírování jednoho modelu do druhého prostředí, ale o sdílení toho, co funguje, co se osvědčilo a čemu je naopak dobré se vyhnout.

A kde jsou naopak největší rozdíly mezi českými a polskými aglomeracemi?

Rozdíly jsou velké už mezi samotnými českými metropolitními oblastmi a aglomeracemi. Jinak fungují regiony kolem Brna, Ostravy nebo Plzně, jinak aglomerace přibližně stotisícových měst, jako jsou Liberec nebo České Budějovice. Specifické jsou polycentrické regiony, například Ostravský, Ústecko-Chomutovský, Olomoucký nebo Hradecko-Pardubický.

A pokud vezmeme v úvahu, že Polsko je rozlohou i počtem obyvatel prakticky čtyřikrát větší než Česká republika, je zřejmé, že rozdíly mezi polskými aglomeracemi budou také významné.

Přesto si troufám říct, že pro každou českou aglomeraci lze na polské straně najít adekvátního partnera s podobnými charakteristikami, problémy a především potenciálem pro spolupráci.

Co by mělo po projektu zůstat jako nejdůležitější výstup?

Nejdůležitější nebude jen jeden dokument, ale celý systém vztahů, zkušeností a doporučení. Hlavním výstupem bude koncepční materiál, tedy standardy s doporučeními a postupy, které pomohou sjednocovat principy mezinárodní metropolitní spolupráce ve funkčních městských oblastech na česko-polském pomezí.

Stejně důležitá je ale i síť partnerů, která díky projektu vzniká. Pokud se podaří udržet spolupráci mezi městy, institucemi, univerzitami, inovačními centry, kulturními organizacemi a dalšími aktéry, může mít projekt dlouhodobý dopad daleko za hranice samotné Olomoucké a Opolské aglomerace.

Dá se tedy říct, že projekt připravuje aglomerace i na období po roce 2028?

Ano. Olomoucká aglomerace bude díky projektu lépe připravena na možné změny, které mohou v oblasti regionálního rozvoje po roce 2028 nastat. Současně dochází k výraznému posílení mezinárodní spolupráce s dalšími aglomeracemi.

Evropská města a jejich zázemí budou stále častěji řešit problémy, které přesahují hranice jednotlivých obcí i států. Právě proto dává smysl učit se spolupracovat včas, systematicky a na konkrétních tématech. Projekt Olomouce a Opole ukazuje, že přeshraniční spolupráce nemusí být jen formální partnerství. Může být praktickým nástrojem pro lepší plánování, sdílení zkušeností a silnější rozvoj celého území.